Recenze: Petr a Lucie

20. března 2015 v 20:26 | Ta zamilovaná :) |  Recenze
A je tu další recenze. Tuto knihu jsme měli jako povinnou četbu, je to velice náročné čtení, ale věřím, že se najdou i tací, kteří tento druh knih rádi. Tak pusťme se do toho :)

Jak jsem již zmínila, je důležité vědět, že tato kniha není na čtení a pochopení vůbec lehká. Takže vy, kteří čtete jen občas a jen primitivní příběhy, odstupte, abyste si neublížili. Je vydaná krátce po roce, kdy takzvaně končí vydávání knih zapadající do světové literatury. Přesto je velmi známá.
Je pravda, že ji máme jakou povinnou četbu, ale ještě předtím jsem slýchala každý týden svého kamaráda, jak z ní recituje delší úryvek. Moc se mi to líbilo, na poslech to znělo krásně a tak jsem si řekla, že číst to bude nádhera. Knihu jsem si vypůjčila v knihovně, nemělo by být těžké ji sehnat. Pustila jsem se do ní.
Začátek mě trochu nudil, pořád jsem si nebyla jistá, jestli budu číst dál, anebo s tím skončím. Ale jelikož to byla i povinná kniha, nepřestala jsem. A za to jsem moc ráda. Člověk se musí přes začátek dohrabat k příběhu, který se pomalu a jemně rozvíjí. Uznávám, že mě kniha nepohltila tolik, jako jiné, ale děj je strašně krásný a nesčetněkrát jsem byla nucena se stydlivosti hlavních postav usmívat. Velice mě překvapil konec příběhu, ale nebudu vám nic prozrazovat :)
Je to příjemné odpočinkové čtení, nepříliš dlouhé a vhodné na jarní večery. Občas je třeba si něco přečíst dvakrát, jak jsme již řekla, lehké čtení to není. Stojí to však za to a myslím, že každý romantik by si měl alespoň kousek přečíst. Hondotím 8/10.

Název: Petr a Lucie
Autor: Romaind Rolland
Počet stran: 94
Odehrává se: minulost (1918)
Obsah:
Působivý příběh tragické mladé lásky, inspirovaný bombardováním Paříže na Velký pátek v roce 1918.

 

Recenze: V šedých tónech

20. března 2015 v 20:07 | Ta zamilovaná :) |  Recenze
Ahoj, tak a je tu druhá recenze na opět skvělou knížku :D Napadlo mě, že nekteří by třeba byli za dobré typy na knihy rádi, a tak těch recenzí udělám víc a vy si můžete rozmyslet, zda ji číst budete nebo ne :)

Na tuto knihu jsem narazila náhodou, když jsem si hledala něco nového, co bych mohla číst. Obsah nezněl moc vábně, ale komentáře lidí, kteří tuto knihu již měli mě přesvědčily, abych ji zkusila. V knihovně, v oddělní pro dospělé ji bylo možné normálně sehnat a já byla velmi zvědavá, jaký to bude.
Je to román a navzdory tomu, že si lidi romány nečtou, neboť jim přijdou nudné, knihovník mi řekl, že je tato kniha velmi žádaná a prý mám štěstí, že je zrovna kmání. A opravdu. Na román to byla velice, velice napínavá kniha, při které jsem tajila dech. Četla jsem ji denně, každou volnou chvíli a ve škole jsem byla netrpělivá, když jsem přemýšlela, jak to asi bude pokračovat. Doslova mě vtáhla do děje a byl to skvělý pocit! S hlavní postavou jsem plakala, zuřila i milovala. Chápala jsem ji a pomáhalo tomu i to, že je v mně podobném věku. Po Selekci jsem čekala dlouho pauzu, než najdu zase něco skvělého, ale to jsem se mílila. Opravdu skvělý román na úrovni a pokud si myslíte, že je nudný, nebo že v něm jde hlavně o lásku, pletete se. Navíc se odehrává v minulosti a podobný příběh tehdy zažila spousta lidí doopravdy. Knihu opravdu velice doporučuju, zvlášť pro vytrvalější čtenáře, kteří mají rádni napětí, zvraty a dech vyrážející příběhy. Hodnotím 10/10.
Autorka napsala i další knihu a jelikož mě tato doslova ohromila, právě teď tu další čtu. Recenzi dodám po přečtení :)
Btww; nebojte se, tato kniha nemá nic společného s Padesáti odstíny šedi.

Název knihy: V šedých tónech
Autor: Ruta Sepetys
Počet stran: 288
Odehrává se: minulost (1941)
Obsah:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…

Recenze; Selekce

31. ledna 2015 v 9:47 | Ta zamilovaná :) |  Knihy
Ahojte, tak jsem se rozhodla sepsat Vám se první recenzi na knihu, kterou jsem četla. Budu ráda, za každého, kdo si to přečte a napíše svůj názor :)

Tuto knihu bylo VELMI těžké sehnat. V nejbližším městě ji měli jen v jedné jediné knihovně a to v takové zapadlé ulici, kam se nebylo lehké dostat. Ale jelikož jsem strašně toužila si ji přečíst, získala jsem ji! :)
Na začátek bych měla říct, že je to dívčí román, tudíž v něm jde o lásku. Přestože mě takové věci příliš nebaví, příběh hlavní postavy mě naprosto pohltil a byla jsem šokovaná každým menším i větším zvratem, který nastal. Nutno dodat, že to bylo poprvé pod dlouhé době, co se mi chtělo u knihy plakat, křičet vzteky a občasně se smát. Docela jsem se do té knihy zamilovala, četla ji obrovskou rychlostí a fascinovala mě natolik, že jsem si ji dala na první místo mích nejoblíbenějších knih společně s trilogií Rudá jako Rubín (A to jsem četla opravdu hodně knih). Je to skvělý příběh a já jsem šťastná, že mají vyjít ještě další dva díly. Pro začátek vám ale určitě velmi doporučuju tento první díl. Nenechte se odradit začátkem, důležité je se začíst a po nějaké době se do toho opravdu zažijete. Skvělá kniha, hodnotím 10/10.

Název knihy: Selekce
Autor: Kiera Cass
Celosvětově vydáno: 2014
Počet stran: 288
Odehrává se: Budoucnost
Obsah:
Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunku. Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.
Celá trilogie;
 


Citáty - láska ♥

15. ledna 2015 v 6:34 | Ta zamilovaná :) |  Citáty

Ahojte,našla jsem si nějaké cítáty o lásce (samozřejmě pozitivníUsmívající se) a rozhodla jsem se sem vám pár ukázek dát :) Tak co? Který se vám líbí nejvíc?

"Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život."
John Lennon
"Vidím 1000 kluků
Znám 100 kluků
Líbí se mi 10 kluků
Miluju jen 1 kluka"
-Neznámý-
"Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt."
Robert Fulghum

Láska je jako němohra. Nikdy nevíme přesně, které gesto co znamená.
Vítězslav Nezval
Mám ráda začátky, protože jsou plné nadějích. První stránka nové knížky, první den v práci, když si poprvé koupíš květiny, první rande s novým mužem, první dotek, první polibek, první doušek dobrého likéru, když poprvé držíš své dítě. Mám ráda začátky, protože vím, že toho přijde mnohem víc.
-Neznámý-

"Snežení jako baletní představení"

13. ledna 2015 v 14:28 | Ta zamilovaná :) |  Deník něhy

Snežení jest baletní představení



Lidem se sníh líbí a nelíbí. Milují ho a nenávidí. Hýčkají ho a proklínají. Nikdo se však neubrání kouzlu prvních padajících vloček onoho roku. Vločka je pro mne baletka. Drobounká, snad až přespříliš malá tanečnice v péřově lehounkém a čistě bílém kostýmku. Tančí na nejjemnějších proudech větru, pomalu a tak ladně, až se zdá, že létá vlastní vůlí. Lapíte-li takovouto křehkost do ruky, teplo dlaně rozpouštějíc sněhobílé krajky ji rozpláče a ať chcete či ne, připravíte ji o šaty a tedy i o krásu a něhu, jež vlastní. Jak už to také u baletek bývá, jedna jest kouzlem, ale čím více jich zříme, tím nádhernější podívaná to pro nás je. A proto se ani ti, kteří nemají zimu rádi, neubrání touze tajně přijít k oknu a zřít tuto nádheru tančící a ladně padající k zemi v čistě sněhobílých šatech. Ovšem nezapomínejme, že jak tomu jest u baletek, každá je jiná.


T.D.

"Jízda na kolečkových bruslích"

13. ledna 2015 v 14:28 |  Deník něhy
Jízda na kolečkových bruslích


Miluji to. Miluji ten pocit, kdy asfalt jemně masíruje kolečka mích bruslí… V té chvíli mnou od chodidel až ke krku prolétne příjemný pocit nutíc mě zaklonit hlavu a roztáhnout paže. Zatímco mě jarní vánek hladí po lícních kostech a pohrává si s nejlehčími pramínky vlasů, skromné sluneční paprsky se dotýkají mích koutků a nutí mne k úsměvu. Tento pocit si užívám, dokud nezpomalím dost na to, abych se téměř zastavila. Poté se narovnám, odrazím se tak silně, jak jen to kolečka bruslí dokážou a opět si užívám ten nádherný pocit.

T.D.

Pohled zamilované (2)

6. prosince 2014 v 21:53 | Ta zamilovaná :) |  Deník něhy
Už jsem neposlouchala učitelův výklad. Mé oči se zaměřily na něj. Zkoumala jsem každou křivku jeho obličeje. Měl krásně viditelné lícní kosti a růž ve tvářích, které lemovaly prameny tmavých vlnitých vlasů. Celé této kráse byla třešinkou na dortu modř jeho očí. Jako dvě průzračně tůňky skrývající tolik tajemství a pocitů. A když se mu pomalu, jako květ růže, rozvinul úsměv, jeho tvář získala odstín upřímné radosti, v níž bych se mohla utápět navěky. Přála bych si, aby byl navždy šťastný, jako v tu chvíli…

Utíkám (3.část)

6. prosince 2014 v 21:12 |  Utíkám!
Ahojte, pokud se někdo o tyhle příběhy zajímá, napište komentář, budu moc ráda :) viděla jsme tu nějakou návštěvnost a je fajn vědět, že to tu někdo viděl :)


. Jsem pokryta srstí a cením na sebe velké žluté tesáky. Drápy se zuřivě zarývají do koberce. Jediné, co mi zůstalo, je náramek přátelství, který mi Elis kdysi dávno věnovala. Máme obě stejný, ale na tom jejím je hvězda vyplněná rubínem a na mém tyrkysově zářící srdce. Konečně se Elis otočí směrem ke mně. Natáhne ruku a já se jí, ať chci nebo ne chytím. Usměje se a odhalí malé, ale celkem nápadné špičáky. Ostré a nepřirozeně prodloužené. Chytíme se za ruce a pohlédneme do zrcadla. Já jako vlkodlak a Elis jako upírka. Společně tvoříme smrtící dvojici.
Zavřu oči, promnu je a poté otevřu. Ležím na zemi u sebe v pokoji. Je noc. Rychle si sáhnu na obličej. Žádná srst, žádné zuby ani drápy. Jsem to já.


Utíkám (2.část)

4. prosince 2014 v 20:08 |  Utíkám!

Už zase utíkám. Utíkám před měsícem, před úplňkem a vím přesně kam. K domu mé nejlepší kamarádky Elis. Ona mi jistě pomůže a pochopí mě. Je mi jedno, že je možná teprve půlnoc, musí mi pomoct a já ji musím najít!
Okno jejího pokoje je dokořán. Nemusím se ani namáhat, skočím a už jsem uvnitř. V pokoji je tma, ale já vidím zcela jasně. Vše je rozházené po zemi, oblečení, hřebeny, laky na nehty a nějaké další drobnosti, kterými se už nezabývám. Uprostřed pokoje stojí Elis. Její hnědé, mírně zvlněné vlasy jí spadají přes ramena. Stojí před vysokým zrcadlem, které jsem u ní ještě nikdy neviděla. Ale to je teď jedno, musí mi pomoct! Zoufale zakňučím, abych na sebe upozornila. Elis však jen dál mlčky pozoruje svůj odraz v zrcadle. Nebo tam snad vidí něco jiného? Popojdu za ni a vyjeknu. Elis se v zrcadle nevidí. Jakoby byla duch, ale co horší, jak vypadám já!


Kam dál