Prosinec 2014

Pohled zamilované (2)

6. prosince 2014 v 21:53 | Ta zamilovaná :) |  Deník něhy
Už jsem neposlouchala učitelův výklad. Mé oči se zaměřily na něj. Zkoumala jsem každou křivku jeho obličeje. Měl krásně viditelné lícní kosti a růž ve tvářích, které lemovaly prameny tmavých vlnitých vlasů. Celé této kráse byla třešinkou na dortu modř jeho očí. Jako dvě průzračně tůňky skrývající tolik tajemství a pocitů. A když se mu pomalu, jako květ růže, rozvinul úsměv, jeho tvář získala odstín upřímné radosti, v níž bych se mohla utápět navěky. Přála bych si, aby byl navždy šťastný, jako v tu chvíli…

Utíkám (3.část)

6. prosince 2014 v 21:12 Utíkám!
Ahojte, pokud se někdo o tyhle příběhy zajímá, napište komentář, budu moc ráda :) viděla jsme tu nějakou návštěvnost a je fajn vědět, že to tu někdo viděl :)


. Jsem pokryta srstí a cením na sebe velké žluté tesáky. Drápy se zuřivě zarývají do koberce. Jediné, co mi zůstalo, je náramek přátelství, který mi Elis kdysi dávno věnovala. Máme obě stejný, ale na tom jejím je hvězda vyplněná rubínem a na mém tyrkysově zářící srdce. Konečně se Elis otočí směrem ke mně. Natáhne ruku a já se jí, ať chci nebo ne chytím. Usměje se a odhalí malé, ale celkem nápadné špičáky. Ostré a nepřirozeně prodloužené. Chytíme se za ruce a pohlédneme do zrcadla. Já jako vlkodlak a Elis jako upírka. Společně tvoříme smrtící dvojici.
Zavřu oči, promnu je a poté otevřu. Ležím na zemi u sebe v pokoji. Je noc. Rychle si sáhnu na obličej. Žádná srst, žádné zuby ani drápy. Jsem to já.


Utíkám (2.část)

4. prosince 2014 v 20:08 Utíkám!

Už zase utíkám. Utíkám před měsícem, před úplňkem a vím přesně kam. K domu mé nejlepší kamarádky Elis. Ona mi jistě pomůže a pochopí mě. Je mi jedno, že je možná teprve půlnoc, musí mi pomoct a já ji musím najít!
Okno jejího pokoje je dokořán. Nemusím se ani namáhat, skočím a už jsem uvnitř. V pokoji je tma, ale já vidím zcela jasně. Vše je rozházené po zemi, oblečení, hřebeny, laky na nehty a nějaké další drobnosti, kterými se už nezabývám. Uprostřed pokoje stojí Elis. Její hnědé, mírně zvlněné vlasy jí spadají přes ramena. Stojí před vysokým zrcadlem, které jsem u ní ještě nikdy neviděla. Ale to je teď jedno, musí mi pomoct! Zoufale zakňučím, abych na sebe upozornila. Elis však jen dál mlčky pozoruje svůj odraz v zrcadle. Nebo tam snad vidí něco jiného? Popojdu za ni a vyjeknu. Elis se v zrcadle nevidí. Jakoby byla duch, ale co horší, jak vypadám já!

Just smile every day :)

4. prosince 2014 v 20:03

Utíkám (1.část)

4. prosince 2014 v 19:56 Utíkám!
Utíkám. Utíkám tmavým černým lesem. Zběžně se ohlédnu a zjistím, že se vzdaluji od našeho domu čím dál víc. Proč vlastně utíkám? Nevím. Mám zvláštní nutkání, které mě nutí, abych běžela kdoví kam. Jsem čím dál hlouběji v lese, už to tu ani nepoznávám. Pořád utíkám, přestože sotva popadám dech a v krku mě pálí. Zakopnu. Přistanu obličejem na tvrdé zemi a zasténám. To jsem celá já, nemehlo. Vstanu a zaposlouchám se. Ticho, kromě cvrčků se okolo mě nic neozývá. Můj pohled se zaměří na nebe, něco hledám a…. Našla jsem to! Měsíc. Je v úplňku. Chvíli si ho prohlížím jako něco neznámého, potom mě bodne v hrudi a já zavyju bolestí i vztekem, který mě náhle popadl. Dlouze a tak hlasitě, jak v tu chvíli dokážu!
PNG MOON by Moonglowlilly

On ♥ (1)

4. prosince 2014 v 19:46 Deník něhy
Dívám se, jak utíká...