Březen 2015

Recenze: Petr a Lucie

20. března 2015 v 20:26 | Ta zamilovaná :) |  Recenze
A je tu další recenze. Tuto knihu jsme měli jako povinnou četbu, je to velice náročné čtení, ale věřím, že se najdou i tací, kteří tento druh knih rádi. Tak pusťme se do toho :)

Jak jsem již zmínila, je důležité vědět, že tato kniha není na čtení a pochopení vůbec lehká. Takže vy, kteří čtete jen občas a jen primitivní příběhy, odstupte, abyste si neublížili. Je vydaná krátce po roce, kdy takzvaně končí vydávání knih zapadající do světové literatury. Přesto je velmi známá.
Je pravda, že ji máme jakou povinnou četbu, ale ještě předtím jsem slýchala každý týden svého kamaráda, jak z ní recituje delší úryvek. Moc se mi to líbilo, na poslech to znělo krásně a tak jsem si řekla, že číst to bude nádhera. Knihu jsem si vypůjčila v knihovně, nemělo by být těžké ji sehnat. Pustila jsem se do ní.
Začátek mě trochu nudil, pořád jsem si nebyla jistá, jestli budu číst dál, anebo s tím skončím. Ale jelikož to byla i povinná kniha, nepřestala jsem. A za to jsem moc ráda. Člověk se musí přes začátek dohrabat k příběhu, který se pomalu a jemně rozvíjí. Uznávám, že mě kniha nepohltila tolik, jako jiné, ale děj je strašně krásný a nesčetněkrát jsem byla nucena se stydlivosti hlavních postav usmívat. Velice mě překvapil konec příběhu, ale nebudu vám nic prozrazovat :)
Je to příjemné odpočinkové čtení, nepříliš dlouhé a vhodné na jarní večery. Občas je třeba si něco přečíst dvakrát, jak jsme již řekla, lehké čtení to není. Stojí to však za to a myslím, že každý romantik by si měl alespoň kousek přečíst. Hondotím 8/10.

Název: Petr a Lucie
Autor: Romaind Rolland
Počet stran: 94
Odehrává se: minulost (1918)
Obsah:
Působivý příběh tragické mladé lásky, inspirovaný bombardováním Paříže na Velký pátek v roce 1918.


Recenze: V šedých tónech

20. března 2015 v 20:07 | Ta zamilovaná :) |  Recenze
Ahoj, tak a je tu druhá recenze na opět skvělou knížku :D Napadlo mě, že nekteří by třeba byli za dobré typy na knihy rádi, a tak těch recenzí udělám víc a vy si můžete rozmyslet, zda ji číst budete nebo ne :)

Na tuto knihu jsem narazila náhodou, když jsem si hledala něco nového, co bych mohla číst. Obsah nezněl moc vábně, ale komentáře lidí, kteří tuto knihu již měli mě přesvědčily, abych ji zkusila. V knihovně, v oddělní pro dospělé ji bylo možné normálně sehnat a já byla velmi zvědavá, jaký to bude.
Je to román a navzdory tomu, že si lidi romány nečtou, neboť jim přijdou nudné, knihovník mi řekl, že je tato kniha velmi žádaná a prý mám štěstí, že je zrovna kmání. A opravdu. Na román to byla velice, velice napínavá kniha, při které jsem tajila dech. Četla jsem ji denně, každou volnou chvíli a ve škole jsem byla netrpělivá, když jsem přemýšlela, jak to asi bude pokračovat. Doslova mě vtáhla do děje a byl to skvělý pocit! S hlavní postavou jsem plakala, zuřila i milovala. Chápala jsem ji a pomáhalo tomu i to, že je v mně podobném věku. Po Selekci jsem čekala dlouho pauzu, než najdu zase něco skvělého, ale to jsem se mílila. Opravdu skvělý román na úrovni a pokud si myslíte, že je nudný, nebo že v něm jde hlavně o lásku, pletete se. Navíc se odehrává v minulosti a podobný příběh tehdy zažila spousta lidí doopravdy. Knihu opravdu velice doporučuju, zvlášť pro vytrvalější čtenáře, kteří mají rádni napětí, zvraty a dech vyrážející příběhy. Hodnotím 10/10.
Autorka napsala i další knihu a jelikož mě tato doslova ohromila, právě teď tu další čtu. Recenzi dodám po přečtení :)
Btww; nebojte se, tato kniha nemá nic společného s Padesáti odstíny šedi.

Název knihy: V šedých tónech
Autor: Ruta Sepetys
Počet stran: 288
Odehrává se: minulost (1941)
Obsah:
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.
Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho…